(...) Smutné je celkové vyznění Ecova románu. Vyplývá z něho totiž skutečnost, že lidé bez obav veřejně vyprávějí o tom, co všechno vyváděli, korupce má posvěcení autorit, mafiána si volíme do parlamentu, daňový podvodník sedí ve vládě, ve vězení hnijí jenom albánští zloději slepic...
Je to literární výkřik, varování, obnažení toho, že žurnalistický král je nahý. Nejde o složitě strukturované dílo.
Jak o něm řekl Eco: "Čím je člověk starší, tím se stává moudřejším. Už nemusí předvádět, kolik toho ví. Jedná se o můj nejméně erudovaný román. Mé předcházející romány byly jako Mahlerovy symfonie, tento je víc jazz."
Není však pochyb o tom, že i jazz dokáže zaujmout a působivě člověka oslovit.