Vít Janota vydává své básnické sbírky podivuhodně rytmicky – každé dva roky jednu. Jeho poslední, čtvrtou sbírkou jsou Miniová pole, která vyšla minulý rok opět v nakladatelství Dauphin, jehož se Janota stává již téměř kmenovým autorem. Ve srovnání s předchozími sbírkami se autorova poetika zjemnila a zprůzračnila.

Většina recenzí na novou knihu Víta Janoty to už řekla: v Miniových polích se autorovi podařilo velmi nenápadně završit dosavadní básnické gesto a především v neokázalém úhrnu vyslovit svoji lidskou zkušenost. Nejsou to zdaleka spojité nádoby a podařená básnická kniha by oba tyto činitele měla obsahovat, což však neznamená, že se tak stává často. Tuto skutečnost bohatě podporuje básníkovo osobní nasazení a snaha vydat zprávu o svém bytí v Praze na začátku nového tisíciletí, přirozeně a mluvně plynoucí volný verš, který se podobá myšlenkám odvíjejícím se v hlavě, oko pro výrazný, obrazný detail.

(...) Jako by si básník v předchozích knihách ozkoušel vyhraněnější polohy a nyní je dokázal ještě povýšit do skvěle vyznívající syntézy. Nelze totiž mluvit o žádné stagnaci, naopak se autorovi daří stále přesněji vyvažovat na citlivých vahách... co? Život a poezii? Každopádně je čtvrtá sbírka Víta Janoty důkazem toho, že česká literatura může přinášet silné zážitky.