Ve své čtvrté básnické sbírce osciluje Olga Stehlíková mezi různými měřítky i různými vrstvami jazyka. Nehledě na to, jestli sledujeme včelu, nebo celý vesmír, jedno je jasné – sebemenší proces zanechá stopu. A básnířka je ve Zkoušce Sirén odhaluje, ať už jde o jizvy z „dávného kola dětství“, nebo o zářezy ve zdi po stěhování klavíru.