Byla jednou jedna krásná dívka jménem Victoria, která celým srdcem věřila, že život se podobá pohádkám, že na světě je vše zařízené tak, jak nejlépe může být, že všichni mají ty nejlepší úmysly a že si ji jednoho dne odvede krásný princ, který ji bude navěky milovat. Že ji zkrátka čeká krásný život, který ji osud a milující rodiče přichystali – pokud se ovšem bude chovat a projevovat tak, jak se od ní očekává, jak se na princeznu sluší a patří, pokud tedy potlačí svou přirozenost a popře své vlastní já. Victoria je princezna, ale její životní příběh se podobá osudu tolika jiných dívek a žen na světě, že se nenajde snad žádná, které by nebyl aspoň trochu povědomý…
Victoria bude muset urazit dlouhou cestu a překonat nejednu zkoušku, než dospěje k poznání, že chce-li, aby ji okolí respektovalo takovou, jaká je, musí se nejprve naučit chápat, ctít a přijímat sama sebe.
Když si Victorii odvede krásný princ, zpočátku se jejich společný život odvíjí právě tak, jak si představovala. Ovšem pouze do chvíle, než se začne ukazovat, že její princ je na hony vzdálený onomu vysněnému milujícímu a vždy pozornému muži, jakým se jevil. Ve skutečnosti je čím dál častěji panovačný, nerudný, výbušný, Victorii omezuje a brání jí v naplňování jejích potřeb a v rozvíjení jejích zájmů. Victoria, která je stále v zajetí svých iluzí, prožívá hotové peklo, a až po delší době pochopí, že se musí vymanit nejen z chorobného vztahu se svým mužem, nýbrž i z vlastních sebeklamů a předsudků, které jí byly vštípeny. Musí konečně vzít svůj život do vlastních rukou. Vydá se na vpravdě dobrodružnou cestu za sebepoznáním a sebepřijetím…
Štěstí totiž nepřichází zvenčí…

Kniha Dívka, která nepřestala věřit pohádkám byla přeložena do deseti jazyků a vydobyla si uznání jak mezi laickou veřejností tak mezi psychology a psychoterapeuty.