V roce 1979 se Daňa Horáková stala třetí, poslední, manželkou režiséra a scénáristy Pavla Juráčka (1935–1989). Ve stejném roce byli vzhledem ke svým politickým postojům nuceni se v rámci akce Státní bezpečnosti „Asanace“ vystěhovat do Západního Německa. Autorka v knize popisuje jejich seznámení, svatbu a následný společný život nejprve v Čechách a později v Německu bez příkras, a byť i jen malé trošky autocenzury. Poznáváme tu patologický vztah dvou intelektuálů, kteří nemohli žít spolu, ale ani bez sebe. Vyprávění stejně spalující jako příběh Viktorky a Černého myslivce. Vedle toho však dostáváme také svědectvím o širším okruhu mnoha Juráčkových a autorčiných přátel a známých z oblasti českého filmu, divadla, disentu a exilu (Václava Havla, Miloše Formana, Věry Chytilové, Jiřího Menzela, Rudolfa Slánského mladšího, Pavla Kohouta, Milana Machovce, Ludvíka Vaculíka a mnoha dalších). Kniha není zdaleka jen vzpomínková, ale jde také o obecnou reflexi lidské povahy, mezilidských vztahů, tlaku dějin na člověka a v posledu i lidského osudu a lidské odpovědnosti za vlastní život vůbec.