Monografie se věnuje teorii a dějinám umění, estetice a umělecké kritice Miroslava Tyrše (1832–1884), který je sice všeobecně znám jako zakladatel a vedoucí osobnost Sokola, ale byl také historikem umění a kultury, estetikem a prvním profesorem dějin umění na české části Karlovy univerzity v Praze. Monografie představuje a analyzuje jeho rozsáhlé dílo, které zůstalo ve stínu tělocvičného hnutí. I toto hnutí, společenství, bylo ovšem jeho chápáním kultury a umění silně ovlivněno – Tyrš do Sokola integroval i vzory antického Řecka a důsledně usiloval o renesanci ideálu kalokagathie. Díky tomu se věnoval nejen estetické teorii tělesných cvičení a gymnastiky, ale i teorii umění a stal se prvním českým kritikem zaměřeným výhradně na výtvarné umění. Kniha se proto pokouší jeho názory, rozptýlené v řadě teoretických textů i uměleckých kritik, představit uceleněji a také je zasadit do kontextu dobových názorů, z nichž čerpal.