Sbírka „politicky nekorektních“ textů, které Lenka Procházková publikovala od ledna 2016 do dubna 2017 na nezávislých internetových stránkách. Kromě rozhovorů, komentářů, reportáží, esejí a jedné bonusové pohádky jsou do knihy zařazeny i autorčiny projevy na demonstracích. Naléhavý tón těchto proslovů pod širým nebem ovlivnil rozhodnutí Senátu, který v tajném hlasování a bez rozpravy zamítl nominaci Lenky Procházkové (signatářky Charty 77) do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Závěrečný text knihy Živé duše je přepisem řeči, v níž Lenka Procházková senátorům sdělila, že badatelé při svém studiu totalitních režimů mnohá témata obcházejí. „Taky jsem jim řekla, že pokud mě do Rady zvolí, budu iniciovat bádání na téma: Vliv médií na likvidaci demokracie.“ Takový přístup však v demokraticky zvoleném Senátu neprošel. Lenka Procházková komentuje své nezvolení do Rady ÚSTRu slovy: „Chápu, že se jim tam nehodím. Ten „ctihodný“ Ústav zřejmě studuje totalitní praktiky nikoliv proto, aby před nimi varoval, ale aby je převzal. Je dobře, že mě senátoři zamítli, zbytečně bych si ničila nervy v nepřátelském prostředí. Moje místo je u psacího stolu a u mikrofonu na náměstích, odkud mohu občany varovat před návratem totality mnohem svobodněji.“ O tom se mohou přesvědčit i čtenáři knihy Živé duše.
