Středověký japonský herec, dramatik a divadelní principál Zeami Motokijo (1363–1443) sepsal během první třetiny 15. století řadu traktátů týkajících se herecké práce v divadle nó a hodnocení estetických kvalit představení. Podle Zeamiho lze podstatu vyjádřit jen tím nejúspornějším hereckým projevem, který ovšem neprobíhá na úrovni vědomí či intelektu. Přesto si herec musí nejprve do nejmenších detailů osvojit vnější, pohybovou stránku své role, aby se mohl své postavě přiblížit i vnitřně a vytvořit s ní jeden celek, na jehož konečnou podobu má ovšem vzhledem k energii prostoru vliv také publikum. Zeami ve svých poučeních podrobně vysvětluje, jak kultivovat hercovu mysl i tělo, aby se vytvořily podmínky, v nichž může ‘rozkvést’ jeho mistrovství. Jedině pak se totiž může vyjevit skrytá krása júgen, jež se obráží v srdcích diváků...
Zeamiho traktáty zaujaly ve druhé polovině 20. století západní divadelní svět a v 60. letech se staly dokonce významnou inspirací pro mnoho mladých tvůrců hledajících nové cesty divadelního umění. Lze předpokládat, že za nadšeným přijetím Zeamiho principů stála především schopnost poválečné generace číst jeho texty moderníma očima a najít v nich univerzální postupy, korespondující překvapivě i s novodobými požadavky. Český překlad vybraných traktátů připravil Ústav teorie scénické tvorby DAMU. Je výsledkem spolupráce japanologů s teatrology, které spojuje zájem o jedinečnou divadelní formu nó, podrobně představenou v úvodní studii Denisy Vostré.
