Monografie, sepsaná k příležitosti 25. výročí sametové revoluce, sleduje fáze „komunistického experimentu“ na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v širším historickém kontextu.

Na osudech generací studentů i pedagogů ukazuje turbulenci poměrů, v nichž se od roku 1948 střídala období závislosti na komunistické ideologii s obdobími, v nichž se mnozí dopracovali k sebereflexi a samostatnému myšlení, jež vyžadovalo občanskou odvahu. Dokládá, že na fakultě byli mezi studenty i pedagogy jak lidé, kteří by tu ve svobodných poměrech neměli co pohledávat, tak erudovaní odborníci, vystavení ideologickému tlaku a kádrovému prověřování, v horším případě pak dohledu tajné státní policie. Šířeji se věnuje především událostem roku 1989, podmínkám i průběhu politického převratu, a snaží se postihnout dědictví minulosti v dalším vývoji fakulty.