Jindřich Chalupecký patří nepochybně k nejvlivnějším postavám českého uměleckého světa druhé poloviny 20. století, jeho pozice v tuzemských kulturních dějinách přitom dosud nebyla dostatečně zhodnocena. Předkládaná publikace chce proto být prvním krokem na cestě zhodnocování Chalupeckého teoreticko-kritického díla a zároveň usiluje o jeho zviditelnění na recepčním horizontu širší veřejnosti. Kniha se zaměřuje na první fázi autorovy intelektuální činnosti (období 30. a 40. let), čímž pokládá základy pro případné navazující bádání.

Obsahuje reprezentativní antologii Chalupeckého časopiseckých textů, které se neobjevily v souborech Obhajoba umění (1991) či Cestou necestou (2000) a fungují tak jako jejich doplněk. Dále kniha zahrnuje obrazovou přílohu, výrazně aktualizovanou autorovu bibliografii dané periody a především úvodní rozsáhlou studii zasazující jeho myšlení do dobového kontextu, což se děje prostřednictvím usouvztažnění s tvorbou Zdenka Rykra, Karla Teiga, Václava Černého, Kamila Bednáře nebo Václava Navrátila.

Studie mapuje Chalupeckého myšlenkový vývoj od raných juvenilních recenzí přes filozoficky zaměřené eseje z předválečného a válečného období až po kulturně-politické statě ze třetí republiky. Pozornost je věnována zejména kritikově krystalizující koncepci moderního umění, tak jak se utvářela v interakci s avantgardou, existencialismem nebo socialismem, zvláštní akcent je pak kladen na moderní mytologii všednosti, tolik inspirativní pro Chalupeckého kolegy ze Skupiny 42, a kategorii transcendence, s níž autor opakovaně zachází. Chalupecký je takto představen jako originální myslitel s rozsáhlým intelektuálním záběrem, jehož nejvlastnějším tématem je povaha moderního umění a jeho funkce ve společnosti.

Podobně jako ostatní svazky edice Skrytá moderna publikace přispívá ke zplastičtění obrazu českého modernismu první poloviny 20. století a podněcuje nová promýšlení tohoto mnohovrstevnatého fenoménu.