Literární autoři, kritici a vědci se často střetávají, když prosazují nebo obhajují svůj umělecký, kritický nebo teoretický názor. V dobách, kdy česká literatura byla mnohem více nositelkou národních zájmů než po vzniku republiky, střety obsahovaly i názory vlastenecké. Vznikaly ­pole­miky, které byly potravou ­tehdej­šího tisku a zejména literárních časopisů. V nové knize Vítězslava Houšky jsou protagonisty polemik a vzájemnými antagonisty Karel Havlíček Borovský a Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda a Jakub Malý, V. K. Šembera a J. S. Skrejšovský, a F. X. Šalda a "mnozí". Vedle těchto jmen se objevují další známé osobnosti, které patřily do názorově znesvářených táborů nebo měly vliv na klima na literární a politické scéně. Autor ukazuje, že polemika vedená poctivě je prospěšná a konstruktivní. Ne vždy byly prostředky takových soubojů úplně čisté, ale nedá se jim upřít jistá noblesa a kultivovanost, které by se dnešní soupeři měli stále učit.