Karavansaraj je označení pro orientální hostince, které se v minulosti vyskytovaly u hlavních obchodních cest, například podél slavné Hedvábné stezky, a sloužily putujícím karavanám k částečnému zotavení. Lidé v nich měli možnost obnovit své fyzické a psychické síly, získat nejnovější informace o situaci v cílových destinacích či zavzpomínat a poslat zprávu domů. Společně zde sdíleli osobní i smyšlené příběhy, z nichž mnohé postupně získaly mytologický náboj a staly se nedílnou součástí vnímání a prožívání poutníků; najednou už nebylo důležité, zda se skutečně staly a jak, ale zda dokázaly působit.
Stejnojmenná sbírka Miroslava Černého je podobným zastavením na cestě. Je osobní i všeobjímající zároveň. Autor se v ní nejednou ohlíží zpět do minulosti, které nastavuje nekompromisní zrcadlo, i když si je dobře vědom, že paměť nás obvykle zrazuje a že za skleněnou tabulkou (nebo za obzorem) existují další světy. V nich je hranice mezi skutečností, fantazií a sněním neostrá a čas zde postrádá obvyklých kontur. Jakkoli jsou tato místa v lecčems přitažlivá, nezdá se, že by v nich bylo méně bolesti či více útěchy. Tu, navzdory všem nejistotám, obavám a selháním, Černý nalézá někde jinde. Nikdy ne nadlouho, ale přeci.