Ve svých textech postupně mapuje své rodové kořeny, ohledává a komponuje zasuté střípky s utkvělými detaily o příbuzných, jejich povahových rysech a vzorech chování. Vzpomínky, jež se vážou k průběhu běžného rodinného života, práce i volného času, zpřítomňují hluboce zažitou blízkost a důvěru. Stejně plasticky působí i kapitoly věnované školní docházce do obecné a měšťanské školy a později dívčího lycea, spolužačkám a pedagogům. Autorka přitom nezastírá stinné stránky tehdejšího školství, líčí upjatou atmosféru posledních let Rakousko-uherské monarchie a euforii z konce první světové války a ze vzniku samostatného Československa.
Listy z rodinné kroniky vznikaly v druhé polovině sedmdesátých let 20. století jako součást volného cyklu vzpomínek (knižně dosud vyšly Válečné vzpomínky a Haindorf). Heda Kaufmannová nechce podávat všeobecně platnou výpověď o době, kterou prožila, na líčené období nepohlíží se sentimentem nebo naivitou, humor a ironie jsou výrazným stylovým znakem jejího literárního projevu.
Do dnešní doby tato kniha přináší kromě jiného zprávu o zázemí ženy, která se mnohokrát osvědčila svou statečností a odhodláním vzdorovat nepříznivým životním okolnostem.