Historické události nemají význam pouze v době, kdy se dějí. Neméně důležitá, mnoh­dy i důležitější, je jejich následná interpretace, recepce a snad i (de)mytizace. Příkladem mohou být československé události let 1945 a 1946: první vlna znárodňování a polosvobodné volby, které v českých zemích skončily výsledkem v tehdejší i dnešní Evropě nevídaným – dvěma pětinami hlasů komunistické straně. Šlo o významné, i když ne první kroky v postupném budování pretotalitního charakteru tehdejšího Československa.
Komunisté by jich však nebyli schopni sami. Pomineme-li zvláštní roli odvěkého socialisty prezidenta Beneše, smutnou úlohu mouřenína sehráli sociální demokraté. I v dalších zemích střední a východní Evropy se v letech 1945–1948/9 ukázalo, jak blízko k sobě mají revoluční (bolševická) a reformistická verze so­cialismu.
Zpětná interpretace historie má podobně důležité místo, jako samotná histo­rie. Čítankám a dějepisným učebnicím i po roce 1989 dominuje postnejedlovsko-jiráskovský výklad českých dějin s dobami temna, zdegenerovanou a poprávu potrestanou šlechtou, germanizujícími Habsburky, zlými Němci a hodnými Čechy, spravedlivě sebranými doly a fabrikami a mírností místního komunismu.
Tento sborník přináší pohledy na první vlnu znárodňování, jež začala v Československu v roce 1945, dále pak na spolupráci sociálních demokratů a komunistů nejenom v československém, ale v komparativním celoevropském pohledu.