Soubor esejistických pojednání a literárněhistorických úvah z pera bohemisty Vladimíra Novotného (1946) představuje monografickou analýzu dosavadního básnického, prozaického, ale i dramatického díla Pavla Rejchrta. Čili umělce, který začal knižně publikovat až v prvních polistopadových letech a jehož tvorba bývá označována za novodobou variantu evangelického literárního existencialismu.
Jednotlivé autorovy charakteristiky ukazují, kde a v čem je Rejchrt žijícím klasikem tohoto tvůrčího směřování, kde a jak ho ale výrazně překračuje a stává se svébytným mluvčím soudobé varianty literatury morálního nepokoje.