Vyprávění, která autor předkládá, byla sepsána v duchu klasických lidových pohádek, svým obsahem a zaměřením jsou však určena dospělým. Inspiraci k jednotlivým příběhům autor nacházel nejen v klasických pohádkách a bajkách, ale i v anekdotách, a dokonce i v církevních textech. Z velké části jde však o příběhy zcela původní. Byly sepsány v nářečí a do spisovné češtiny byly převedeny dodatečně. Ponecháním přímé a nepřímé řeči a některých slovních vazeb je uchováno zdání jejich lidovosti. Použitý jazyk ale neodpovídá konkrétnímu nářečí žádné obce.

Osoby vystupující v pohádkách bývaly typické figurky někdejší vesnice. Nesmí tu proto scházet bohatý rolník a chudý nádeník, kovář nebo mlynář a koneckonců ani farář a kostelník. Z pohádkových bytostí jsou to především čerti – na žádnou jinou pohádkovou bytost není v našich příslovích, úslovích a rčeních pamatováno tak, jako právě na ně. Český (a tedy i moravský) venkovský čert není, ani nemůže být, ztělesněním zla, ale naopak nástrojem spravedlnosti, aby alespoň on potrestal, co by mělo být potrestáno, a odměnil, co si odměnu zasluhuje. Ostatně – myslíte, že na oblibě (a potřebě) pohádek, ve kterých dobro vítězí a zlo bylo potrestáno, něco změnilo těch posledních 25 let?