Většina lidí tzv. moderní doby žije svým způsobem velice rychle. Tak rychle, že utíkají vlastně sami sobě. Jsme zaměřeni především na rozvíjení racionálního přístupu k životu. Žijeme převážně načtenými teoriemi, naposlouchanými či shlédnutými příběhy někoho jiného. Nemáme, počínaje „moderně“ pojatým porodem a následně školkou, školou atd., možnost respektovat sebe samé. Své vlastní tempo. Přicházíme o pestrou paletu osobních zkušeností. Tím dochází k tomu, že se všechny části nás samých nemají šanci sladit a vytvořit jednotnou Bytost. V určité úrovni Bytí se pohybujeme rychleji a rychleji a mnoho lidí má tendence vytěsňovat ze života vše, co je „brzdí“. Pro někoho to může být například rodinný život a děti. V době, kdy píši tyto řádky, jsem mimo jiné maminkou pěti dětí a mohu ze své vlastní zkušenosti říct: Děti a zdravě prožité rodičovství otevírají možnost se zpomalit a uvnitřnit. Dobře pojaté rodičovství je mimo jiné krásnou přípravou na stáří, kdy tempo zpomalíme, ať chceme nebo nechceme. Pokud plyneme ve vlastním a ze své podstaty pomalejším životním rytmu již dříve, nemusí být stáří takový šok, jako dnes často je.