Soubor zamyšlení s názvem Srdcář vznikal v letech 2003–2008. Obsahuje postřehy a krátké úvahy nad literaturou, uměním, vírou, osobním, rodinným a společenským životem. Žánrově má blízko k záznamům, jež známe z tvorby J. Demla, J. Hanče nebo V. Rozanova: syžet nepřekáží, a tak může mluvčí, hlavní hrdina, črtat sebe sama ve střetech (polemos) se stavem světa. Osobitost reflexí je místy spojena s přetěžováním syntaxe; lexikální rovina je zpestřována zootechnickými výrazy, charismatismy, obraty z oblasti modelingu. Vážnost autora se v Srdcáři šťastně sešla s humorem, možná i nechtěným.