Autor knihy přichází s argumenty ve prospěch následujícího tvrzení: Chtějí-li Evropané úspěšně zvládat rizika globalizace, potřebují paralelně k politické integraci pěstovat občanskou společnost v evropském transnárodním rámci, potřebují pěstovat „evropskou občanskou společnost“. Autor předkládá pokus o komplementární přístup k teorii občanské společnosti, snaží se poskytnout rámec pro interpretaci vznikající „evropské občanské společnosti“ a téma přiměřeně operacionalizovat. Postupně prozkoumává následující témata: povahu „evropských“ institucí ve vztahu k jejich schopnosti budovat sociální soudržnost a posilovat formování evropské identity, dále předpoklady a možnosti formování „evropské veřejné sféry“ a konečně podmínky a východiska konstrukce evropské identity.