32 povídek. Několik nejstarších vzniklo už dávno, většina nedávno. Ty novější, to jsou vesměs osobitě zpracované příběhy, které autora opravdu potkaly. A také úvahy, které dnešní doba, někdy i proti autorově vůli, v jeho hlavě vyvolala.
Jiří Weinberger je experimentátor, napsal o této knize prof. Ivan Vyskočil. Svým založením, svým pokušením. A je to pěkně významné. Pokus, pokušení, pokušitel. Pokouší se a pokouší vymýšlením, psaním i přednášením. Nápad, někdy jen slovo nebo věta, zpravidla ovšem situace, náčrt vyprávění. A z toho pokus, pokus to vyprávět, zpřítomňovat.
To ovšem potřebuje posluchače, hosty, diváky, obecenstvo. Díky tomu a díky pozornosti i odezvě posluchačů se z toho stává příběh a dostává to tvar. A najednou se v tom vyprávění objevují překvapivé události, překvapivé také a většinou hlavně pro experimentátora. Bývá to smích, přesněji odstíny smíchu, spontánní vývoj projevu, pochopení, poznání. Sám experimentátor může najednou lépe a přesněji pochopit, o čem jeho vyprávění vlastně je a o čem ještě může být.
A týká se to nejen autora, experimentátorem se bezděky stává i čtenář.