Po druhé světové válce začaly nabývat konkrétních forem předválečné představy o elektrizaci hlavních tratí v bývalém Československu. Jejich úroveň však byla pochopitelně upravena s ohledem na dosažený stav rozvoje techniky. Byla zvolena napájecí soustava stejnosměrných 3000 V, započala elektrizace tratí, výstavba měníren a vývoj nových lokomotiv. Po několikaletém úsilí československého průmyslu přišel v roce 1953 první hmatatelný výsledek těchto prací. Z bran Závodů Vladimíra Iljiče Lenina (dříve Škody Plzeň) vyjela první lokomotiva nové generace, prototypový stroj E 499.001, továrního značení 12 E1.

Druhý a třetí svazek monografie řady E 499.0 obsahuje především popis osudů stovky vyrobených strojů. Všechny životopisy doplňuje bohatá fotodokumentace, jež se pokouší obrazem zmapovat zásadní změny v provozu i vzhledu každé lokomotivy. Padesát let jejich zatím neukončeného provozu je zařadilo k těm nejzdařilejším a nejspolehlivějším řadám, které kdy pod československými trolejemi dopravovaly osobní i nákladní vlaky. V době, kdy je v provozu méně než pětina původního počtu lokomotiv, zůstává živý jejich odkaz. Vyvstává nový úkol, snaha o zachování několika lokomotiv pro muzejní účely v provozním stavu, aby se jejich historie stala poučením i pro příští generace.