Beletristicky pojaté vzpomínky českého básníka starší generace. Autor (roč. 1938) nemohl jako syn politického vězně studovat na vysoké škole humanitního směru. Vystudoval tedy chemii a celý život pracoval jako technik v pardubické hygienické stanici. Vydal řadu básnických sbírek, osobně nebyl režimem nijak dál perzekvován, mezi jeho přátele však patřilo mnoho představitelů neoficiální kultury, jako např. Bohuslav Reynek nebo Bedřich Fučík. Vzpomíná na svůj život osobitým básnickým jazykem, bez sentimentu, natož sebelítosti, a na konci připojuje vysvětlivky alespoň části přečetných literárních odkazů a narážek, kterými své memoáry prokládá. (Mimochodem - Wilsonova mlžná komora je zařízení, ve kterém lze sledovat dráhy mikročástic v prostředí nasyceném parami, většinou lihovými. Vzhledem k autorovu vzdělání můžeme takovýto název pamětí chápat jako jakýsi "odborný vtip" - snad že sleduje svůj život skrze alkoholické výpary..?)