Na jedné straně se českoslovenští a východoněmečtí funkcionáři a občané nacházeli ve společném "socialistickém táboře míru", na straně druhé jakékoli větší přiblížení politických představitelů i občanů Československa a Spolkové republiky vzbuzovalo permanentní podezření a živilo nedůvěru vedení NDR.

Mnohé mezilidské kontakty sice neodpovídaly logice tohoto "přátelsko-nepřátelského" schématu, řada přátelství a vztahů překračovala zmíněnou ideologickou hranici, základní zahraničněpolitické zadání však nebylo možné ignorovat. Stranou také nelze nechat historickou zkušenost jednak s nacistickou okupací a válkou, ale také s vyhnáním a nuceným vysídlením německé menšiny z Československa po roce 1945.