Za informační zdroje, jak nazýváme zaznamenané znalosti, už zdaleka nejsou považovány jen sbírky knihoven a archivů. Patří k nim i znalostní báze, bibliografické databáze, autoritní báze, tezaury a další pomůcky k vyhledávání, e-knihy, elektronické časopisy, emailové archivy, dokumenty vygenerované pomocí kancelářských balíků, záznamy v transakčních databázích a datových skladech podnikových informačních systémů či studijních informačních systémů a četné další zdroje.
V souvislosti s tím vyvstává řada otázek: Je organizace znalostí vůbec možná? Neboli lze uspořádat něco, co vzniká zcela spontánně? Nelze-li ovlivnit proces vytvoření znalosti, jaká je šance, že se podaří zorganizovat jeho produkty? A pokud je organizace znalostí možná, je i nutná? Tedy je vůbec v éře Googlu třeba organizovat informace (resp. jejich zdroje)? A pokud ano, je možné vytvořit pro tuto specializovanou činnost obecnou teorii? Právě na tyto otázky se snaží odpovědět předkládaná monografie.