Vlajka byla nejprve prvorepublikovým bojovným klubem nacionalistického studentstva, které vystupovalo proti Masarykovi a hradní politice vůbec. V období druhé republiky se v ní ustanovila antisemitská teroristická skupina, z níž se v protektorátu vyvinula výrazně kolaborantská organizace usilující o převzetí moci. Vlajkaři, kteří se sami označovali za novodobé národovce, vytvořili specifickou formu českého nacionálního socialismu a rasistického árijství.

Univerzitní profesor PhDr. Milan Nakonečný v této studii vykresluje komplexní společenský obraz doby, v níž Vlajka působila, a nepřehlíží její mnohé zjevné paralely se současností. Pitvá psychologii vůdčích představitelů Vlajky a neváhá k probírané tématice zaujmout osobní postoj. Důrazně odlišuje legitimní nacionalismus některých představitelů původní Vlajky od rasismu, totalitarismu a agresivního antisemitismu skupiny, jež později toto hnutí ovládla.