Publikace se zaměřuje na téma profesního a společenského vzestupu českých architektů a stavitelů v 19. století. Na pozadí formování moderního systému stavitelského a architektonického vzdělávání, práva a správy jsou jednotlivé znaky profesionalizace sledovány na konkrétních případech kariérní dráhy architektů a stavitelů – spolužáků Josefa Hlávky (1831–1908) z pražské polytechniky.

Práce je koncipována na průsečíku dějin technického vzdělání (dějiny vysokého technického a uměleckého školství), dějin umění a de facto sociologicko-prosopografického přístupu (kolektivní biografie) k dějinám konstituování společenských elit a dějinám hospodářství a stavebního podnikání v modernizačním procesu 19. století.

Za disertační práci, která byla výchozím materiálem pro tuto knihu, získal autor Cenu Josefa Hlávky, která je každoročně udělována studentům vysokých škol za výjimečné schopnosti a tvůrčí myšlení ve svém oboru.