Syn zámožného advokát Filipa Messera a Berty, rozené Heim; oba byli židovského původu a německého jazyka. V roce 1900 se M. přestěhoval do Budapešti a nechal si úředně změnit příjmení na "Meszlény", od r. 1902 studoval na zdejší univerzitě filologii, v r. 1908 tu obhájil práci věnovanou dílu H. W. von Gerstenberg. V letech 1909-14 žil ve Švýcarsku - nejprve v Bernu, poté v Ženevě (z této doby pochází několik jeho knižních monografií a především série statí publikovaných zejména v berlínském časopise Die Grenzboten), v r. 1912 se habilitoval na ženevské filozofické fakultě. Po vypuknutí války načas zakotvil v Poznani a redigoval tu časopis Aus dem Posener Lande, během r. 1915 musel narukovat. V r. 1917 byl vojenské povinnosti zproštěn a začal vyučovat na obchodní akademii v Pozsony/Pressburgu. V r. 1918 vyšla konečně knižně první část jeho monografie o Carlu Spittelerovi (Karl Spitteler und das neudeutsche Epos). V poválečné Bratislavě zůstal zakotven až do r. 1922; podílel se na provozu místního Uměleckého spolku, v r. 1920 vydával měsíčník Das Riff. V r. 1922 se stal lektorem němčiny na pražské české filozofické fakultě, rok nato se tu neúspěšně pokusil o habilitaci, pokračoval nicméně v práci lektora. Zásadní platformu našel už v té době v deníku Prager Presse, kam přispíval texty o literatuře, avšak postupně především o aktuální kunsthistorické či výtvarněkritické produkci. Do roku 1940 M. spojil síly také s redakcemi několika dalších periodik - nejvýrazněji s časopisy Kunst für Alle, Svobodný zednář, Forum, Dílo a Filosofická revue, v roce 1938 vyšel knižně jeho diptych Jak se dívat na obrazy a Jak se dívat na sochy. Válku přežil, k transportu do Terezína nastoupil až v únoru 1945. I po válce vyučoval na pražské filozofické fakultě, v textech publikovaných do r. 1948 se zabýval zejména evropskou lyrikou, měl pravděpodobně v plánu vydat další větší rilkovskou práci, na což nedošlo. Poslední lektorské kurzy si odbyl v r. 1958.
Kniha je v první řadě výborem z textů Richarda Messera (Meszlénye/Meßlenyho). Většinu jich publikoval německy, a protože texty jsou ponechány v původním znění (a na tom základě pouze edičně upraveny), výsledná antologie je dominantně německojazyčná. Vzniklý korpus, čítající větší stati i drobné recenzní glosy, má vybídnout k zevrubnějšímu - byť průřezovému - seznámení s okruhy témat, jimž M. věnoval pozornost, má být příležitostí k nahlédnutí jedné specifické intelektuální dráhy, v jejích konkrétních artikulacích a dis/kontinuitách. Jednu z dlouholetých linek M. záběru otevírá hned úvodní stať věnovaná dílu C. Spittelera. Jeho eposy se mu staly středem úvah o spektru epických žánrů a možnostech eposu v moderním literárním diskurzu, v těchto souvislostech se zabýval také dramatickou tvorbou J. W. Goetha a Ch. F. Hebbela, prozaickými novinkami "mladých Švýcarů" a později také dílem R. M. Rilka; provázanost látky a určité (totiž švýcarské) státně-politické idey sledoval v knize Tell-Probleme. Švýcarské prostředí mocně stimulovalo také M. interes o výtvarné umění, který se přelil i do pokusů výtvarněkritických či kunsthistorických, soustředěných zejména k pracím F. Hodlera, G. Giacomettiho a C. Amieta. V těchto dvou vrstvách se M. psaní pohybovalo i po další desetiletí, s převahou druhé z nich v letech první republiky, resp. až do r. 1940, z něhož pochází poslední text našeho výboru. Po druhé světové válce de facto M. coby výtvarný kritik/historik umlká, vraceje se k fascinaci dílem Rilkovým - ovšem v obecnějším kontextu pojmu moderní lyriky. Zvláštní složku utváří několik textů programních, v nichž M. exponoval svou pozici kulturněpolitickou: z nich byla do výboru zařazena dvojice textů z období tajemnického působení v bratislavském Uměleckém spolku (1919), dále stati Die wirtschaftliche Verantwortung (1921), Wege zur Einheit (1924), Kaserne rechts, die Kirche links, die Maurer in der Mitte (1930) a Ziele und Wege (1936).
