Evropský romantismus má v jednotlivých národních variantách své nezaměnitelné rysy, vyznačuje se však také obecnými znaky: společnými tématy, emblémy, symboly, mýty. První část knihy si proto klade otázku, jak se tohoto "obecného majetku" romantismu, reprezentovaného např. romantickou poutí či obrazem ruin a hradů, chopila česká literatura, jmenovitě Mácha, Němcová či Zeyer. Druhá část knihy konfrontuje obdobná témata v českém a francouzském romantismu ("zuřivý" romantismus a próza K. Sabiny, "lid" u G. Sandové a B. Němcové aj.) Třetí část se soustřeďuje na opomíjenou tendenci romantismu vytvářet mytizované obrazy jiného národa (sleduje obraz exotických Čech v dílech známých francouzských spisovatelů Chateaubrianda, Sandové, Mériméea). V poslední části je pak analyzován jev v evropském kontextu ojedinělý: proměna děl a míst v symboly vlivem vlasteneckého rozměru českého romantismu ( u B. Němcové, A. Jiráska).