Proč má smysl zabývat se právnickou etikou? Odpověď na tuto základní otázku je předmluvou k učebnici, kterou sepsal kolektiv šesti autorů – akademiků i praktiků. Profesní etika je stále ještě nedostatečně zastoupenou oblastí vzdělávání právníků. Tato kniha autorů působících napříč právnickými fakultami a profesemi je první ucelenou učebnicí o tomto oboru zohledňující české reálie a českou právní úpravu. Ač je určena primárně studentům, je zároveň spíše pozvánkou k přemýšlení a dialogu než zjevovanou pravdou. V tom ohledu je zajímavá nejen pro ně, ale i pro matadory právnických profesí, kteří se již s velkým množstvím morálních dilemat během své kariéry setkali a mohou je dát do kontrastu s úvahami, které kniha přináší.
Pár slov z předmluvy ke knize
Výuka profesní etiky se u nás dříve opírala o povšechné moralizování s tím, že se lidé mají chovat tak, aby se na sebe mohli podívat každý den do zrcadla a že se právní profesionál zachová eticky správně, byl-li dobře vychován v rodině. Obecná morálka a dobrá výchova mohou sice etickému chování profesionála pomoci, ale nejsou samospasitelné. A takzvané slušné chování už vůbec ne. Podle psychologa Philipa Zimbarda všichni věříme, že se zachováme čestně, až nastane náš čas. V dnešní společnosti tato chvíle nastane třeba v okamžiku, až se dobře oblečený šéf naší kanceláře nebo předseda soudu, který bude mít vliv na naše povýšení, s úsměvem postaví vedle nás, vysloví své přání, položí nám ruku na rameno a řekne: „Udělal bys mi laskavost, chceš být přece platným členem našeho týmu, nebo ne?“ A v té chvíli je právě někdy třeba opustit slušné vychování, abychom dostáli profesní etice či vlastní morální odpovědnosti.
Debaty o konkrétních nástrahách každého právnického povolání a aplikované profesní etice jsou nejužitečnější v tom, že nám mohou pomoci identifikovat tu konkrétní situaci, kdy je profesní etika v ohrožení, kdy je ten okamžik, v němž se musíme mít na pozoru, abychom neudělali první krok stranou, který v důsledku povede k sesuvu do propasti profesního hříchu. Ráda zdůrazňuji, že ten první falešný krok může být vlastně maličkost – nepromyšlený podpis jednoho dokumentu, protože prostě spěcháte, souhlas se schůzkou v divném čase a na divném místě, polibek podřízené, snaha zalíbit se šéfovi, malá prosba charismatického klienta. Skutečné lumpy, kteří právo využívají ke zlým účelům, profesní etika nezastaví; ti musí být spravedlivě potrestání nástroji trestního práva. Úvahy o profesní etice jsou užitečné právě pro ty, kdo chtějí jednat správně. Jen si někdy nejsou jisti, jak to v konkrétní situaci je. Nebo se chtějí připravit na rozpoznání situace, v níž by mohli selhat.
