(...) Realistické podání románu je působivé a velmi často až nepříjemně drsné. Orwell se drží deskriptivní tradice anglického společenského románu Conrada, Huxleyho, Fostera, neexperimentuje. (...) Ovšem v tónu podání a v konstrukci příběhu nacházíme cosi jako rozpor. Gordonovo strádání nelze brát příliš vážně, protože se do něj idealisticky uvrhl sám a ve čtenáři postupně sílí pocit, že Orwell na svého hrdinu pohlíží se značnou ironií. K ní se v závěru díla připojuje Gordonova sebeironie, když se nejprve na svůj návrat do světa mamonu dívá jako na prohru, ale vzápětí jej celou duší i srdcem přijme. Z většího odstupu se tu nabízí paralela s hrdinou románu 1984, který po strašlivém mučení vychází znovuzrozen z vězení na ulici a radostně skanduje s ostatními "Ať žije Velký Bratr!" Jako by tu Orwell už počátkem 30. let jinými prostředky naznačoval, že veškerý idealistický odpor jedince proti společnosti je marný, že ať člověk usiluje o cokoli, systém ho buď sešrotuje a zadupe do země, nebo přetvoří ku obrazu svému.

(...) Osu díla tvoří Gordonova otázka, jak vlastně naložit se životem. Nejmladší z rodu Comstocků začíná svou dráhu jako muž s rodinným zázemím střední třídy, jakási směšná karikatura samotného autora, rádoby básník a jedinec, který je proti všemu a všem a nevidí žádnou potenciální změnu k lepšímu. Hrdina ale končí coby typický "malý člověk", přijímající bezvýznamné místo na světě oplátkou za každodenní radosti a klid duše. Kniha nastoluje otázku radikálního výběru: buď posluhuj bohu peněz nebo padni na dno.