Sedmá básnická sbírka Báry Vencálkové, tentokrát s dlouhými básněmi – tedy s básněmi, které přetekly. Básně vznikaly v průběhu několika let a tvoří řeku. A ta řeka vás zve, abyste se nebáli do ní ponořit.
Matky jim říkaly, že příšery neexistují, ale mýlily se.
Je začátek letních prázdnin roku 1983. Dvanáctiletá Ashley se se
svým nejlepším kamarádem Sidem těší na tři měsíce koupání v lomu,
na hraní videoher a na toulky po lese.
Les ale bezpečný není.
V jejich městečku se ztrácejí děti, některé jsou nalezené mrtvé.
Proč mají vždy hrdla rozpáraná tak, jak by to s nožem nikdo
nedokázal? Pohřešovaných dětí přibývá, ale policie je lhostejná a
odepisuje je jako útěkáře. Rodiče jsou čím dál víc vyděšení. Léto,
které mělo být plné bezstarostné zábavy, se pomalu mění ve
strašlivou noční můru. Sid i Ashley zažijí děsivé setkání s tvorem,
který je spíš chlapcem než příšerou, a zoufale se snaží odhalit
jeho totožnost. Jejich pátrání se však postupně mění v boj o
život.
Do hry vstupuje mladý učitel angličtiny Max, který si začne všímat,
že děti nemizí jen z jejich města, ale i z těch okolních. Podaří se
mu přesvědčit policii, že se děje něco velmi nebezpečného?