Nuclear Folly : A History of the Cuban Missile Crisis

Kniha je určena těm, kdo chtějí ve svém manželství prožít skutečné naplnění ahluboké porozumění. Autor provází čtenáře pěti základními jazyky lásky – pěti oblastmi vztahu, které jsou klíčové pro harmonii. Srozumitelně radí partnerským dvojicím, jak konkrétně přijímat adávat lásku tak, aby vztahy vcelé rodině byly naplněny porozuměním. Potřeba cítit lásku, mít naplněnou citovou nádrž, není pouze dětský fenomén. Potřeba být milován stojí ve středu manželství. Smyslem knihy je zaměřit se na konkrétní projevy lásky, nezbytné pro naše emocionální zdraví. Autor uvádí četné příklady ze své praxe - je poradcem voblasti manželských vztahů aspolupracovníkem Dr. Campbella.Ukázka č.1:Jestliže jste Mrtvé moře amáte schůzku sBublajícím potokem, čeká vás nádherný večer. Nemusíte se trápit otázkami typu “O čem sní mám začít mluvit? Jak mám zařídit, aby konverzace nevázla?” Ve skutečnosti nemusíte myslet vůbec na nic. Stačí, když občas pokýváte hlavou ařeknete “hm, hm, skutečně”. Vaše partnerka se už ozbytek postará avy půjdete domů abudete si říkat, “Je prostě úžasná”. Na druhou stranu jestliže jste Bublajícím potokem amáte schůzku sMrtvým mořem, váš večer bude neméně nádherný, jelikož Mrtvá moře bývají těmi nejlepšími posluchači na světě. Budete moci bublat tři hodiny. On vás bude pozorně poslouchat, aaž půjdete domů, budete si říkat “On je prostě úžasný”. Budete se vzájemně přitahovat. Po pěti letech manželství se ale jednoho rána Bublající potok probudí ařekne si, “Jsme spolu už pět let, apřitom ho vůbec neznám”. AMrtvé moře si řekne, “Znám ji až moc dobře. Kéž by na chvíli přestala mluvit adala mi pokoj”. Dobrou zprávou vtomto případě je, že Mrtvá moře se mohou naučit mluvit aBublající potoky naslouchat. Jsme ovlivněni našimi povahami, ale nemusíme se jimi nechat vláčet. Ukázka č.2:Odpouštění je cestou lásky. Jsem doslova ohromen, když si uvědomím, kolik lidí začíná nový den rozebíráním toho včerejšího. Jsou za každou cenu rozhodnuti přenést si do nového dne všechna selhání anezdary včerejška anový, jinak možná nádherný den, si takto předem kazí. “Stále nemohu uvěřit, že jsi to udělal. Myslím, že na to nebudu schopna zapomenout. Nedokážeš si ani představit, jak moc mě to bolí. Nechápu, jak tady můžeš tak spokojeně sedět poté, co ses ke mně tak zachoval. Očekávala bych spíš, že budeš přede mnou klečet aprosit za odpuštění. Opravdu nevím, jestli ti to někdy budu moci odpustit.” Toto nejsou slova lásky, ale hořkosti, zloby aodplaty.