Obyčejné neřesti
Kapitální či hlavní hříchy patřily spolu s kontrastními ctnostmi
k východiskům morálního i politického myšlení západní civilizace. S
nástupem moderní politiky však z jejich stínu stále výrazněji
vystupují nekanonická pokřivení lidské povahy, pro něž si Judith
Shklarová vypůjčuje Montaignovo…
Krutost, pokrytectví, snobství, proradnost a misantropie nejsou jen
přímočarým zlem. Ukazují dvojznačnost a náročnost liberální
morálky, ochotné přijmout rozpory a hrozby plynoucí z osobní
svobody.
Obyčejné neřesti jsou vetkány v nejrůznějších způsobech jednání
vládců i poddaných a k představení této mnohosti pomáhá Shklarové
dlouhá řada autorů, mezi něž patří Montaigne, Montesquieu nebo
Nietzsche, stejně jako Shakespeare, Dickens, Hawthorne a Jane
Austenová. Místo "velké teorie" vyžadují tyto neřesti zájem o
zdánlivé drobnosti, vyjevující skutečnou a často rozpornou motivaci
všech, kdo se účastní společenského života.
