Otokar Březina
Knihu koupíte v
1 e-shopu
od
69 Kč
Pokud se vám po kliknutí na tlačítko "Do obchodu" nezobrazí stránka knihy ve vybraném e-shopu, je třeba vypnout AdBlock ve vašem prohlížeči pro naši stránku.
Návod na vypnutí je například na adrese https://o.seznam.cz/jak-vypnout-adblock/#1.
Martinus.cz
69 Kč
Skladem
(odeslání ihned)
Krátký popis
Z komentáře Jiřího Justla k původnímu LP albu 1 18 0778 "Otokar
Březina" vydaného v Supraphonu v roce 1970 a nyní vycházejícímu v
původní podobě poprvé digitálně:Je to zvláštní situace, ale není v
Čechách výjimečná: o básníku, který nesporně patří k největším
zjevům naší poezie, o jednom z těch, kdo se svým významem čestně
řadí mezi přední evropské duchy literárního symbolismu, se toho
příliš mnoho neví ani doma. Jistě proto nebude na škodu, uvedeme-li
následující poznámky stručnou biografií. OTOKAR BŘEZINA, vlastním
jménem Václav Jebavý (*19.9.1868-† 25.3.1929), syn venkovského
obuvníka. Reálku vystudoval v Telči, jako učitel působil nejprve v
Jinošově u Náměště nad Oslavou, později (1888-1901) v Nové Říši na
Moravě, v novoříšském období, kdy napsal většinu svých prací, žil
samotářsky, věnoval se četbě a studiu jazyků a knih filosofů.
Stranou společenského života byl i v Jaroměřicích na Rokytnou, kde
učil do roku 1925. Roku 1929 byl jmenován čestným doktorem
filosofie Karlovy university; nabídnutou profesuru na filosofické
fakultě v Brně roku 1921 nepřijal. Březinovo dílo je kvantitativně
nevelké: pět sbírek básní, šestá nedokončená, a řada esejů,
nemluvíme-li o korespondenci, jedné z nejvýznamnějších
korespondencí, které u nás existují. První autorova kniha, Tajemné
dálky, vyšla roku 1895, poslední sbírka, Ruce, roku 1901. Už tato
skutečnost ukazuje na výjimečnost Březinovy lidské i umělecké
osobnosti. Těžko se dá například hovořit o něm jako o
profesionálním spisovateli, máme-li tím na mysli jistou
pravidelnost, soustavnost tvorby, doprovázející nebo naplňující
celý život. U Březiny jde daleko spíš o osudovou nutnost a
nezastupitelnou potřebu, která – ohraničena v čase z vlastní vůle a
tvůrčí kázně – se vydá jednou provždy. Ovšemže tvůrčí vzepětí v
druhé polovině let devadesátých mělo svou předehru: ranou Březinovu
tvorbu lze sledovat od studií na telčské reálce. Jenže tato léta
byla skutečnými léty učňovskými. Teprve životní zkušenosti,
především smrt rodičů, velký rozhled kulturní a ztotožnění se s
literárním symbolismem francouzským přispěly rozhodným způsobem k
dovršení procesu, kdy se k učiteli Václavu Jebavému druží jako jeho
alter ego básník Otakar Březina. Přestože je Březinovo básnické
dílo vymezeno krátkým časovým úsekem, má velké rozpětí myšlenkové,
klene se smělým obloukem nad životem a smrtí, nad nekonečnem. Má
svůj přirozený počátek ve smutcích, deziluzích a bolestech osobních
a později i společenských (jimiž byla nasycena atmosféra
přicházejícího fin de siecle), v nichž básník nachází moment
katarze, vedoucí k možnosti osvobození. Je to cesta od
individuálního ke kolektivnímu, od země k hvězdám, které jsou se
zemí spojeny, od přítomnosti k tradici i vizi budoucna, od člověka
k danému principu světa a života, který je především lidský…To, co
z Březinovy básnické tvorby zaznamenává naše deska, je pouze
náznak, byť bylo pochopitelně naší ctižádostí, aby to byl náznak
výmluvný, který má schopnost stát se jistým typem autorského
portrétu. Scénář nahrávky vznikl z šíře koncipovaného pořadu, který
měl pod názvem Zahrady metamorfóz premiéru k 100. výročí Březinova
narození v pražské Viole. Na kompozici pořadu se tehdy podíleli
také jeho interpreti, původní výběr byl konzultován s autorem
březinovské monografie dr. Oldřichem Králíkem. Šlo nám o Březinu
pro tento čas, o polohy intimní stejně jako hymnické zpěvy
kolektivní, které jsou navíc vděčné právě při realizaci
zvukové…Nešlo nám tedy o pouhý výběr několika básní, nýbrž alespoň
o naznačení jisté kompozice, o vytvoření jakéhosi celku – tak to
konečně vyžadovala potřeba prvotní, provedení ve Viole. Proto jsou
jednotlivé básně spojeny nejen hudbou, ale také slovem: jde o
myšlenku, motivy, obrazy, izolované celky, které uvádějí a spojují,
ale i oddělují základní texty naší