Autorovo celoživotní dílo obsahuje nonsensové verše založené na
hře s rýmy a rýmovými karamboly, satiru z dob socialismu i
kapitalismu, bujaré etudy na téma "nehody ctnosti" i sloky
groteskně reflektující stáří. Básníkův nezdvořilý humor se kdysi
nemohl objevit v Dikobrazu a dnes by se zas…
ŠELEST
Zdá se, že dnes nezničím
na tvém lůžku pelest,
kardiolog objevil
na mém srdci šelest.
Musím zřejmě značně zvolnit,
zdraví svého hledě,
nechat v klidu odpočívat
ochablého sledě!
HEPARIN
Kdysi v mládí měl jsem s Pepou
rozepře pro dívku lepou,
spravedlnost není slepá,
do prdele půjde Pepa!
Třebaže ten starej anál
překonal i La Manche kanál,
nepřeplave Pepa Rýn...
Píchnul jsem mu Heparin!
ALZHEIMER
Předevčírem v Torontu
konal se sjezd gerontů,
i když trval jenom chvíli,
zpátky domů netrefili!
VLK
Nesedej si v přírodě
na studený kámen,
máš-li prdel zapařenu,
bude s tebou ámen!
Na krku máš sedm křížků,
dávno nejsi klukem,
obávám se, že tě večer
čeká tanec s vlkem...
Pomsta, nebo odpuštění? Román o moci minulosti a síle květin.
Bára a Ptáčník. Dva lidé, jejichž cesty se protnuly dávno předtím, než se ti dva potkali. Bára je přesvědčená, že její život by byl mnohem šťastnější, kdyby do něj před lety kdosi nezasáhl a nezměnil jeho směr. Minulost už sice nevrátí, ale může se pokusit přepsat ji v paměti lidí. A taky přemýšlí o pomstě. Zatím však vyčkává, zabydluje se v novém domově a sází květiny.
Ptáčník se na rozdíl od ní s minulostí naučil žít. Necítí se ukřivděný, nevadí mu, že ho lidé považují za podivína, ani ho netíží osamělost. K životu mu stačí svoboda, les a pozorování ptáků. Nebo snad ne?
Nový román Aleny Mornštajnové má vše, co její knihy činí tolik oblíbenými: hluboký příběh a uvěřitelné hrdiny, kteří si navzdory osudu krok za krokem vyšlapávají pěšinku ke šťastnějšímu životu.