V eseji autor domýšlí řadu podnětů ze své starší práce Formování
vědeckého ducha a zároveň přechází z oblasti vědění k poezii. V
osobitém psychoanalytickém výkladu snění u ohně dospívá k nástinu
své filosofie básnického obrazu, kterou pak rozvíjí v knize Voda a
sny. Jestliže Bachelardova…
"Spojíme-li oheň, jenž oživuje naše srdce, s ohněm, který oživuje
svět," říká Bachelard na jednom místě své knihy, "zmocní se nás
patrně tak silný a tak prvotní pocit sounáležitosti s věcmi, že se
přesná kritika stane bezmocná." Bachelard si navíc nyní uvědomuje,
že právě tyto opojné subjektivní valorizace hmotných fenoménů byly
zřejmě tím prvotním impulsem, který otevřel cestu vědě, že člověka
k vědě nepřivedla deshumanizující racionalita, ale jeho
imaginativní schopnost: "Věda se utváří spíše na podkladě snění než
na podkladě zkušenosti..."