Myšlenkový experiment, který se stal bestsellerem New York Times a za nejlepší populárně-vědeckou publikaci roku 2007 byl vyhlášen hned dvěma magazíny - Time Magazine a Entertainment Weekly.
Zajímalo by vás, co by se stalo, kdyby ze dne na den z naší zeměkoule zmizeli lidé? Jak dlouho by zůstaly po lidech na naší zemi stopy? Jak rychle by se zhroutila námi vybudovaná infrastruktura? Jak dlouho by bez naší péče vydržely stavby, metro a města? Památky a umění? Co z toho nejdéle, a co by naopak spadlo jako první? Kteří živočichové by z našeho zmizení profitovali, a kteří by naopak zanikli s námi? Předpokládá se např., že by spolu s námi zcela přirozeně vyhynuli švábové, ale ptáci by na tom byli mnohem lépe a vyvinuli by se v mnohé nové druhy. Jak by dopadly farmy, pole, národní parky a zahrady? Nejdelší životnost na zemi bez nás by měly bronzové sochy, umělá hmota a radiové vlny. Zároveň je z některých oblastí na zemi, které člověk poničil, a posléze opustil (např. Černobyl), patrné, že příroda má sebeuzdravující moc.
Alan Weisman, cenami ověnčený americký novinář, postavil své hypotézy na expertizách inženýrů, konzervátorů umění, klimatologů, zoologů, biologů, astrofyziků, paleontologů a dalších odborníků a napsal knihu, která zcela jedinečně pohlíží na vliv člověka na životní prostředí.
Druhá republika trvala velmi krátce, od podzimu 1938 do jara 1939. Přesto se na těchto z historického pohledu několika málo dnech dá velmi dobře pozorovat rozpad státu, svíraného v podstatě ze všech stran nepřáteli. Tento rozpad nezpůsobili pouze vnější nepřátelé a evropské velmoci, ale také obyvatelé Československa, pro které byla československá idea prázdným pojmem. Na osudu obyvatel druhé republiky se bohužel dá také velmi dobře pozorovat, jak snadno se společnost otočí zády k těm nejslabším, ať už to byli uprchlíci z pohraničí, političtí emigranti nebo Židé.