Byly to celkem tři celodenní výpravy. Naším řidičem byl Michael
Pastorek, obětavý a milý člověk. Skoro po celou dobu jsem měl
zapnutý diktafon. Obsah našich konverzací víceméně odpovídá
skutečnosti. Knížecí repliky nejsou s výjimkou první části, kterou
jsem mu četl a on přitakával,…
Odjížděl jsem s představou, že je to práce na rok, možná na dva
roky a že z toho cosi jako alternativní životopis na cestách snad
být může. Okolnosti a osud však tomu chtěly jinak: je z toho torzo.
Ale věřím, že jistou zajímavost mají naše výpravy i tak. Doufám, že
pro každého, kdo měl Karla Schwarzenberga rád. Nebo ho aspoň
zajímá, co to bylo za člověka a proč ho tolik lidí rádo mělo. A
pořád mít bude.
Jiří Peňás
Pomsta, nebo odpuštění? Román o moci minulosti a síle květin.
Bára a Ptáčník. Dva lidé, jejichž cesty se protnuly dávno předtím, než se ti dva potkali. Bára je přesvědčená, že její život by byl mnohem šťastnější, kdyby do něj před lety kdosi nezasáhl a nezměnil jeho směr. Minulost už sice nevrátí, ale může se pokusit přepsat ji v paměti lidí. A taky přemýšlí o pomstě. Zatím však vyčkává, zabydluje se v novém domově a sází květiny.
Ptáčník se na rozdíl od ní s minulostí naučil žít. Necítí se ukřivděný, nevadí mu, že ho lidé považují za podivína, ani ho netíží osamělost. K životu mu stačí svoboda, les a pozorování ptáků. Nebo snad ne?
Nový román Aleny Mornštajnové má vše, co její knihy činí tolik oblíbenými: hluboký příběh a uvěřitelné hrdiny, kteří si navzdory osudu krok za krokem vyšlapávají pěšinku ke šťastnějšímu životu.