Život a příhody Remusovy můžeme považovat za nejpopulárnější
dílo kašubského literárního kánonu. Majkowski tento román napsal ve
20. letech 20. století (poprvé vyšel v době jeho smrti v roce
1938). Remusovy rytířské příběhy nabízejí pozoruhodnou syntézu
regionální tradice a reálií kašubského etnika, obecně považovaného
za "pozůstatek" pomořansko-slovanského osídlení baltského pobřeží.
Prvky moderního pohledu na člověka a společnost se zde spojují s
elementy kašubské lidové roviny, lokální paměti se zde prolínají s
představami o obecných souvislostech historického rozvoje kašubské
společnosti. Majkowski do svého románu začlenil pasáže, motivy i
symboly ze své rané literární tvorby, v níž se postava Remuse či
scény z pozdějšího románu začínají objevovat již koncem 19.
století. Z obecného hlediska se román pohybuje na pomezí realismu a
pozdního novoromantismu a nese v sobě i prvky historismu a
politicko-kulturního aktivismu. Zároveň jsou ale Remusovy příhody i
dobrodružným románem a jakýmsi kulturním cestopisem, v němž rytíř
Remus nabývá podoby dona Quijota, i když rozhodně není rytířem
smutné postavy.
Nejvýznamnější kašubský román
100DAREK