Publikace zaplňuje citelnou mezeru odborné literatury k osvojování podnětů starého Řecka a Říma v českém novodobém umění. Oborově zahrnuje tvorbu od sochařství po fotografii, okrajově i užité umění a architekturu. V patnácti kapitolách pojednává souhrnně i v detailu „přímé“ inspirace antickými díly, zejména sochařství, a odkazuje i na zprostředkování následujícími klasicismy. Hlavní důraz však klade na způsoby ztvárnění prvků antické mytologie charakteristické ve střídavých poměrech novodobé umělecké scény. Publikace přináší nový přístup k tématu: všímá si mimo jiné toho, čím byly kdy výtvarné odezvy na antiku v českém prostředí příznačné nebo i relativně ojedinělé. Je vybavena bohatou obrazovou přílohou.
Druhá republika trvala velmi krátce, od podzimu 1938 do jara 1939. Přesto se na těchto z historického pohledu několika málo dnech dá velmi dobře pozorovat rozpad státu, svíraného v podstatě ze všech stran nepřáteli. Tento rozpad nezpůsobili pouze vnější nepřátelé a evropské velmoci, ale také obyvatelé Československa, pro které byla československá idea prázdným pojmem. Na osudu obyvatel druhé republiky se bohužel dá také velmi dobře pozorovat, jak snadno se společnost otočí zády k těm nejslabším, ať už to byli uprchlíci z pohraničí, političtí emigranti nebo Židé.