Konec Přemyslovců v Čechách

Úvodní svazek ediční řady, věnované českým panovnickým dynastiím. Čtvrtého srpna 2006 jsme si připomínali 700 let od chvíle, kdy byl v Olomouci, dva měsíce před svými 17. narozeninami, zavražděn český a polský král Václav III., jímž po téměř 450 letech vymřela přemyslovská (a současně jediná domácí) panovnická dynastie. Během těchto let se na českém trůnu vystřídaly více jak tři desítky Přemyslovců, rodu, pozdvihnuvšího se ze středočeských nížin až k výšinám elitního klubu sedmi volitelů císaře Svaté říše římské národa německého. Přemyslem Otakarem I. začíná řada silných panovníků, výrazných osobností, kterým se daří vymanit České království ze závislosti na německých vládcích. Od jeho časů již byla královská hodnost v Čechách dědičná, takže posledních pět přemyslovských panovníků už zdobila koruna. Ve finále přemyslovského období (za Václava II. a Václava III.) držela tato česká dynastie dokonce tři královské koruny najednou – kromě české také polskou a uherskou. Koláž z nejrůznějších dobových kronik, korespondence i výzkumů historiků vytváří strhující kaleidoskop poutavého čtení, dokládající, že historie nemusí být jen souborem suchopárných faktů a dat. Kniha dává čtenářům mj. odpověď na otázku kam se poděly Přemyslovy střevíce a mošna z lýka, přechovávané dlouho na Vyšehradě, kdo nařídil v Čechách světit neděle – bez trhů a těžké práce, jaká byla výše výkupného za mladičkého kralevice Václava (II.), proč byla Václavova druhá žena uklizena do Budyně nad Ohří a která tajemná houslistka zatím vládla na Pražském hradě, který z našich králů psal milostné básně, proč byl v závěru přemyslovské éry problém se „zlatou mládeží“. To vše a mnoho dalších zajímavostí nabízí tato kniha