Liptovská rapsodie – tak nazval proslulý fotograf a pedagog
K.O.Hrubý před více než půl stoletím rozsáhlý projekt plenérového
fotografování venkovského života, který realizoval se svými
studenty ve dvou malebných a fotogenických slovenských podhorských
vesničkách – Vyšné Boce a Tepličce s integrovanou romskou
osadou.
Stejnojmenná kniha spojuje archivy několika jedinečných fotografů -
Bohuslava Maříková, Miroslav Myška, Miroslav Sychra, Vladislav
Vejtasa a Dana Vitásková, jeho žáků, obdivovatelů a následovníků.
Tehdejší černobílé fotografie se v ní propojily v úchvatný příběh,
dokument prostého, ale těžkého způsobu života, situovaný do
nádherné krajiny Liptova, která tehdy ještě nebyla poznamenána
kolektivizací. Půvab fotografií umocňuje skutečnost, že autenticita
na nich zachycená již neexistuje. Jsou neopakovatelným svědectvím o
vývoji života v dané lokalitě a zároveň o vývoji žánru fotografie.
Autoři tak k poctě svému učiteli nabízejí dnešnímu pozorovateli
originální, inspirativní, mírně nostalgický a především nestárnoucí
soubor obrazů
První dopis se objevil téhož dne, kdy se konal pohřeb mého
manžela. Zpáteční adresa mi prozradila, že byl odeslán z
Washingtonské státní věznice, a obsahoval jednu jedinou větu:
Budu čekat celou věčnost, když budu muset.
Pod ní byl podepsaný nějaký Dante. Muž, kterého jsem neznala. Z
pouhé zvědavosti jsem odepsala a zeptala se ho, na co přesně čeká.
Jeho odpověď?
Na tebe.
Domnívala jsem se, že ten záhadný cizinec píše nesprávné ženě, a už
jsem mu neodpověděla. Jenže on se ozval znovu a trval na svém. Měla
jsem za to, že jsme se nikdy nesetkali, ale on mi tvrdil, že se
mýlím.
A tak jsme si psali dál a posílali si dopisy, které se stávaly čím
dál důvěrnějšími. A taky záhadnějšími.
Můj život se mezitím hroutil a hrál si se mnou jako s hadrovou
panenkou. A jako by to nestačilo, obsah Danteho dopisů byl čím dál
podivnější.
Bůh ví, že už jsem nevěděla, kudy kam, když jsem se odhodlala k
tomu zoufalému činu. Než jsem pochopila, jaké události jsem tím
uvedla do pohybu, už bylo pozdě.
Dante stál na mém prahu.
A nic nebylo jako dřív.