Básně Antonína Bezděka psané na ruční papír a přímo na něm
ilustrované, či doslova překreslené Václavem Stratilem, vznikaly v
letech 1982-1985. Vystaveny byly polooficiálně v Brně v roce 1987,
nyní vycházejí ve sličné knižní úpravě, v původním rozměru i
barevnosti.
Základní situace…
Kresba není přívěskem textu, text kresbu nedoplňuje, princip
zdobnosti je tu nulový. Kresba a slovo se totiž vzájemně
interpretují a vzniká "něco třetího".
(Z doslovu Ludvíka Kundery, 1987.)
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.