Pasáže jsou devátou prózou Michala Ajvaze. A zároveň jako by to
nebyl devátý titul, ale stále tatáž, nekonečná kniha s věčně
plynoucím vyprávěním. Román je s předchozími osmi knihami propojen
průchody. Jsou tu druhé světy, jejichž existenci obyvatelům světa
prvního naznačují bizarní znamení;…
Pasáže tohoto velkého příběhu se dají spatřit: třeba tak, že se
člověk dlouho dívá oknem na větve stromů. Pak se před užaslým
zrakem může zjevit obývací pokoj, v něm psací stůl s rozečteným
románem. A v něm příběh o psaní románů, v nichž se píšou příběhy o
inteligentních strojích vymýšlejících básně… Odkud se takové
obrazy, taková slova berou? To je jedno z témat myšlení a psaní -
možná nejlépe myšlení psaním - Michala Ajvaze. Není tu Velká
Odpověď, transcendentní dotyk Božího prstu; v Ajvazově
literárně-filozofickém vesmíru věci povstávají z nicoty, která je
skutečným zřídlem umění či obecněji bytí.
Thea a Julian zpečetili své pouto a nyní se jako druh a družka vracejí mezi upíří elitu na Plese slunovratu. Tam ale jejich vztah není největším překvapením večera, protože se zároveň do světa živých oficiálně vrací Julianova sestra.Novopečený pár se musí vypořádat se spoustou nových výzev, zrádných spojenectví a nečitelných vztahů. Klíč k jejich budoucnosti se může nacházet v minulosti, ale aby ho Julian našel, musí se opět stát monstrem, kterým kdysi býval.Thea se snaží najít svou matku, ale místo toho se ocitne v zajetí a zapomene, kým ve skutečnosti je. Budoucnost samotného magického světa visí na vlásku, v rodině Rousseauxových narůstá napětí a v upířím světě se schyluje k lásce. Podaří se Julianovi a Thee zachránit svou lásku, anebo oba zaplatí nejvyšší cenu?