Kultovní ilustrované vydání románu Války s Mloky, v němž se snoubí
genialita světoznámého spisovatele a originalita jednoho z
nejvýraznějších a nejoceňovanějších německých malířů druhé poloviny
20. století. Jestliže Karla Čapka a jeho dílo není třeba
představovat, věhlasný výtvarník a grafik Hans Ticha, jenž
ilustroval bezmála stovku knih a jehož nejznámějším počinem jsou
právě ilustrace k Čapkově Válce s Mloky z roku 1987, je u nás
prakticky neznámý, a to přesto, že tento "jediný popartový umělec
východního Německa" (či východního bloku vůbec) je rodák z Čech.
Jeden z nejoriginálnějších německých ilustrátorů, v jehož
nezaměnitelném rukopisu jsou vedle pop-artu patrné vlivy německého
Bauhausu či ruské avantgardy, se totiž narodil v roce 1940 v
Děčíně. Naše ilustrované vydání je doplněno doslovem, který mapuje
život a dílo tohoto pozoruhodného, u nás dosud téměř neznámého
umělce s česko-německými kořeny. S Válkou s Mloky pojí Tichu
zvláštní pouto. Když kniha v roce 1956 v NDR poprvé vyšla,
budoucímu slavnému malíři, tehdy ještě středoškolskému studentovi,
natolik učarovala, že se rozhodl, že ji bude ilustrovat. Na splnění
svého přání musel ovšem čekat déle než tři desítky let. Práce na
knize se protáhly na více než jedno desetiletí, ale vynaložené
úsilí a trpělivost se vyplatily. Jeho Válka s Mloky, kterou vybavil
168 ilustracemi, byla vybrána jako jedna z "nejkrásnějších knih
roku 1987". Pro velký úspěch byla v roce 1989 reeditována a později
se dočkala dalších vydání. Nového německého vydání se v roce 2016
ujalo frankfurtské nakladatelství Edition Büchergilde, v roce 2018
vyšla španělská verze, o tři roky později byla kniha v téže
grafické podobě vydána i v Polsku. Dnes platí bezmála za kultovní
knihu. Hans Ticha se věnoval především ilustrační a grafické
tvorbě, a třebaže se zabýval i malbou a (některé) jeho obrazy se
objevovaly na výstavách, do kolektivní paměti se zapsal především
jako ilustrátor. Podílel se kupříkladu na knihách Bertolta Brechta,
Karla Čapka, Heinricha Heineho, E. T. A. Hoffmanna, Bohumila
Hrabala, Ericha Kästnera, Christiana Morgensterna, Williama
Makepeace Thackerayho, Kurta Tucholského a mnoha dalších. Přestože
na jeho tvorbě vyrůstaly celé generace německých čtenářů a
milovníků krásných knih, až do roku 1989 nikdo (vyjma jeho ženy)
nevěděl, že Hans Ticha jakožto umělec vede takříkajíc "dvojí život"
a že určitá, nikoli nevýznamná část jeho tvorby musela po dlouhou
dobu zůstat veřejnosti nepřístupná. Koncem sedmdesátých let začal
ve svém berlínském ateliéru tvořit díla, v nichž tematizoval
tehdejší státní moc s jejími vyprázdněnými rituály, kterým věří již
jen ona sama. Jeho obrazy ukazovaly moc tak, jak se sama
prezentovala při svých demonstracích "síly", organizovaných
průvodech, veřejných manifestacích a mítincích provázených
nekonečným potleskem, jež ve skutečnosti, jako všechno
demonstrativní, svědčily o opaku - o bezmocné snaze prosadit
socialismus silou… Obrazy, které tehdy v Tichově berlínském
ateliéru "potajmu" vznikaly, patří bezesporu k tomu
nejpozoruhodnějšímu, co se v někdejší NDR v oblasti výtvarného
umění zrodilo. Hans Ticha se narodil roku 1940 v Děčíně. Když mu
bylo pět let, rodina byla odsunuta do Saska. Po absolvování střední
školy v Schkeuditzu u Lipska studoval v letech 1958 až 1962
výtvarnou výchovu a dějepis na Pedagogické fakultě Univerzity Karla
Marxe v Lipsku. Po nedlouhé učitelské praxi byl roku 1965 přijat na
Vysokou školu výtvarného a užitého umění v Berlíně-Weißensee,
kterou ukončil v roce 1970. Poté pracoval na volné noze jako
ilustrátor a grafik. Během svého života ilustroval téměř stovku
knih (mnohé z nich nejen doprovodil ilustracemi, nýbrž kompletně
graficky připravil), pětadvacet z nich bylo poctěno prestižním
oceněním "Nejkrásnější kniha". S významnou částí jeho díla, které
tvořil v osmdesátých letech ve svém ateliéru ve východoberlínské
čtvrti Prenzlauer Berg, se veřejnost mohla seznámit až po pádu
berlínské zdi. V roce 1990 Berlín opustil,
