Kde byli dva, nyní je jen Jeden. Prožitkem nedvojnosti se
tradičně zabývají všechna vyspělá světová náboženství. Jeho
podstata tkví v tom, že umírá nepravé já a pocit oddělenosti od
Nejvyšší skutečnosti se rozplyne a na jeho místo nastupuje trvalé
vědomí jednoty. V křesťanském pojetí se…
K tomu, aby se takový stav stal trvalým, bychom potřebovali
přinejmenším fyziologicky rozvinutější mozek a nervovou soustavu.
Intenzivní a důvěrnou komunikaci s Bohem musí zkrátka vydržet i
naše tělo. Ale i ten, kdo by trvalého stavu nedvojnosti dosáhl, by
se v tomto životě musel volně pohybovat mezi duálním a neduálním
vědomím. Chceme-li ve svém duchov-ním úsilí dosáhnout neduálního
vědomí, musíme počítat s tím, že i na této úrovni vědomí musíme žít
reálným každodenním životem se všemi jeho vzestupy a pády.
Pomsta, nebo odpuštění? Román o moci minulosti a síle květin.
Bára a Ptáčník. Dva lidé, jejichž cesty se protnuly dávno předtím, než se ti dva potkali. Bára je přesvědčená, že její život by byl mnohem šťastnější, kdyby do něj před lety kdosi nezasáhl a nezměnil jeho směr. Minulost už sice nevrátí, ale může se pokusit přepsat ji v paměti lidí. A taky přemýšlí o pomstě. Zatím však vyčkává, zabydluje se v novém domově a sází květiny.
Ptáčník se na rozdíl od ní s minulostí naučil žít. Necítí se ukřivděný, nevadí mu, že ho lidé považují za podivína, ani ho netíží osamělost. K životu mu stačí svoboda, les a pozorování ptáků. Nebo snad ne?
Nový román Aleny Mornštajnové má vše, co její knihy činí tolik oblíbenými: hluboký příběh a uvěřitelné hrdiny, kteří si navzdory osudu krok za krokem vyšlapávají pěšinku ke šťastnějšímu životu.