Inscenace, které zaujaly (III)
Knihu koupíte v
1 e-shopu
od
69 Kč
Pokud se vám po kliknutí na tlačítko "Do obchodu" nezobrazí stránka knihy ve vybraném e-shopu, je třeba vypnout AdBlock ve vašem prohlížeči pro naši stránku.
Návod na vypnutí je například na adrese https://o.seznam.cz/jak-vypnout-adblock/#1.
Martinus.cz
69 Kč
Skladem
(odeslání ihned)
Krátký popis
Z komentáře Zdeňka Kaloče, Petra Průši a redakce k původnímu albu 1
18 1320 „Inscenace, které zaujaly (III)“ vydanému Supraphonem v
roce 1972 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:DOSTOJEVSKÉHO KNÍŽE
MYŠKIN – filantrop tvořený zcela podle křesťanského ideálu: na
urážky, ponižování a křivdu odpovídá laskavým úsměvem a pokorou;
nepoznal ženu a fyzickému styku s ní se vyhýbá. Můžeme uvěřit v
existenci takového člověka? Nevěří v ni ani spisovatel a zatíží ho
duševní chorobou. Dokonale krásný idiot – paradox, který je výrazem
rozpornosti Dostojevského myslitele a Dostojevského
básníka…Dostojevský dochází k ohromujícímu poznání: jeho hrdina měl
být prototypem dobra, ale stal se příčinou neštěstí druhých. Ideál
se zbortil, neboť už od začátku stál na hliněných nohou.
Dostojevskij ztroskotal, neboť – slovy Ejzenštejnovými –
společenská filantropie nespočívá v lítosti, nýbrž v přetváření.
Proč tedy s IDIOTEM na jeviště? Dostojevského ztroskotání je
velkolepé a krásné. Podobá se o pokusu o sestrojení perpetua
mobile, při němž byl objeven zákon o zachování energie. Výchozí
hypotéza potvrzena nebyla, ale byl nalezen důkaz k jejímu
vyvrácení. Umělecká pravda vítězí nad subjektivní názorovou
doktrínou. Brněnská inscenace zkoumá rozhodující okamžiky, které
vedly k tomuto výsledku: prostředkem tohoto zkoumání je „tušené
psychodrama“…DÍLO FERENCE MOLNÁRA (1878-1952), maďarského novináře,
spisovatele a dramatika, je typické dítě složitých národnostních a
politických poměrů Rakousko-Uherska. BALADA OD KOLOTOČE vypravuje o
nešťastné lásce služtičky k perifernímu krasavci Zavockému, zvanému
Liliom (tak se také původně hra jmenuje). Pod banální
sentimentalitou příběhu se rozvíjí barvitý obraz tehdejší
budapešťské periferie: kouzelný svět ohrad, hospůdek ve dvoře a pod
platany, svět stísněných bytů a dřevěných bud, kde se tísnily
dělnické rodiny. Společné rysy rakousko-uherských velkoměst
dovolily přenést hru i postavy do Prahy. Hudba a písnička dotváří
atmosféru prostředí, ale také apeluje a účinně promlouvá o lásce a
bídě lidí z periferie…Inscenace Miroslava Vildmana přistupuje ke
hře se značným nadhledem a její jednotlivé motivy uvádí do nových
souvislostí. V novém uměleckém celku inspirovaném lidovými
morytáty, jejich naivitou i hlubokým citovým obsahem, zazní
Molnárova hra jako velké a přitažlivé podobenství o člověku. Všemi
svými prostředky tlumočí krásný pocit, za který dobré umění bojuje
už věky: závratně sladké je – žít.DRAMATIK PETER BARNES je objev
anglické divadelní kritiky let 1969-1970. Do té doby byl znám jako
filmový kritik, scénárista a povídkář. Byl tak úspěšný, že se na
dva roky finančně zabezpečil a mohl se pustit do práce na divadelní
hře Čtrnáctý hrabě Gurney (původní název Vládnoucí třída). Dílo je
označeno jako barokní komedie o dvou dílech…Hra vypravuje příběh
dědice po zemřelém hraběti. Z otce udělala podivína úcta k
tradicím, puritánství a aristokratická noblesnost. Syn – čtrnáctý
hrabě Gurney – je rozpolcená osobnost; v první části hry hlásá ke
zděšení „normálního“ ziskuchtivého příbuzenstva lásku a zase jen
lásku a ztotožňuje se s Kristem a Bohem. V druhé části hry je
domněle vyléčen – a jeho „zdravý“ egocentrismus ho žene do role
vládce, tentokrát však ne Krista, ale Diktátora, zbabělého vraha a
zrádce. V závěru hry se zcela zákonitě objevuje obraz fašismu.
Peter Barnes nepovažuje svou hru za pouhý výpad proti britské
aristokracii a třídním výsadám, nýbrž za jakýsi širší pohled na
společnost jako celek. Na společnost, která uctívá vnější okázalost
a pro kterou „jemnocit, láska a něžnost jsou abnormální odchylky“.