Ještě jedny zavřené dveře

Byly to výjimečné a výjimečně kruté případy. Když kriminalisté poprvé stáli na místech vražd, nad zuboženými těly obětí, připadal jim neznámý pachatel jako vzdálený přízrak. Jako monstrum s nepochopitelným myšlením a ještě zvrácenějším konáním… Jaká byla realita?Profesionální dráha policejního vyšetřovatele a šéfa pražské mordparty Jiřího Markoviče je lemována především sexuálními vraždami. Případ pětinásobného vraha Hojera či kauza tzv. spartakiádního škrtiče Straky vstoupily už na beztak výrazně zkrvavělý piedestal historie české kriminalistiky.Markovič ale také řešil brutální vraždu v hodkovičském lese – ta svého času inspirovala scénáristu Jaroslava Dietla, stejně jako pozměnila učebnicové kánony o předpokládaném pachatelově profilu.Dozvíme se také nelítostnou pravdu o dvojnásobné vraždě v Prokopském údolí. O vraždě v restauraci U Dvou koček, jež vyústila v soudní maratón. O psychopatu Vocáskovi, prvním doživotním odsouzenci, který se dnes snaží prodrat na svobodu. Navštívíme místa činu, pitevny, psychiatrická zařízení… Zasvěceným průvodcem nám bude Lovec přízraků.Jiří Markovič (1942–2022)K policii nastoupil v roce 1964 ve Zlatých Horách v bruntálském okrese, časem se ale stalo jeho působištěm hlavní město. Spolu s případem vraždy na Hostivařské přehradě byl v roce 1977 převelen na 1. oddělení pražského Odboru vyšetřování, tedy na oddělení vražd. Deset let pracoval jako vyšetřovatel, externě vystudoval vysokou školu. Téma jeho diplomové práce znělo Sadismus v souvislosti s vyšetřováním a dokazováním vražd. Později dlouho působil ve funkci šéfa zmíněného odboru, do důchodu odešel přesně, když se zásadně lámala čísla letopočtu, tedy 31. prosince 1999.