Kniha Zubama po skle je obsažným výborem z literární tvorby
Filipa Topola. Představuje ji v jejích příznačných tematických i
stylových polohách a zahrnuje prozaické, básnické a písňové texty,
které autor, spjatý s prostředím nezávislé kultury a pražského
undergroundu, psal od konce…
Názvy oddílů knihy - I. Připadá mi to děsný, II. Vylíčím událost
románovou formou, III. Mám určitý představy, IV. To vše je pravda,
tak jak jsem ji tehdy viděl, V. Chtěl bych tě nějak potěšit, VI.
Jsi mocný ve své svobodě a osamělosti - rezonují s podstatnými
asociacemi, tématy a motivy, které našly u Filipa Topola výraz na
půdorysu intenzivně prožívané skutečnosti, ironické (sebe)reflexe i
jedinečné tvůrčí citlivosti.
Knihu k vydání připravila Edita Onuferová a graficky upravila
Josefina Karlíková.
První dopis se objevil téhož dne, kdy se konal pohřeb mého
manžela. Zpáteční adresa mi prozradila, že byl odeslán z
Washingtonské státní věznice, a obsahoval jednu jedinou větu:
Budu čekat celou věčnost, když budu muset.
Pod ní byl podepsaný nějaký Dante. Muž, kterého jsem neznala. Z
pouhé zvědavosti jsem odepsala a zeptala se ho, na co přesně čeká.
Jeho odpověď?
Na tebe.
Domnívala jsem se, že ten záhadný cizinec píše nesprávné ženě, a už
jsem mu neodpověděla. Jenže on se ozval znovu a trval na svém. Měla
jsem za to, že jsme se nikdy nesetkali, ale on mi tvrdil, že se
mýlím.
A tak jsme si psali dál a posílali si dopisy, které se stávaly čím
dál důvěrnějšími. A taky záhadnějšími.
Můj život se mezitím hroutil a hrál si se mnou jako s hadrovou
panenkou. A jako by to nestačilo, obsah Danteho dopisů byl čím dál
podivnější.
Bůh ví, že už jsem nevěděla, kudy kam, když jsem se odhodlala k
tomu zoufalému činu. Než jsem pochopila, jaké události jsem tím
uvedla do pohybu, už bylo pozdě.
Dante stál na mém prahu.
A nic nebylo jako dřív.