Kniha s názvem "Desková hra go v srdci Evropy" dává nahlédnout
do světa go nejen v České republice. Čtenáři jsou vysvětlena
základní pravidla a nastíněno použití různých přísloví, které
ulehčují hru. Zkušenější hráče zaujme popis metodiky počítání
velikosti tahů. Pro snadnější pochopení jsou…
Autoři knihy stručně představují historii hry go u nás, i v
Japonsku, Koreji a Číně, a tak přibližují význam této hry v
asijských zemích. Několik nejznámějších příběhů z těchto zemí je v
knize převyprávěno. Evropský profesionální systém přivedl na svět
několik profesionálních hráčů v deskové hře go a v této knize je
vůbec poprvé představen ucelený soubor medailonků o každém z nich.
Ty jsou pak doplněny medailonky nejsilnějších českých hráčů.
Medailonky jsou doplněny historkami a příběhy z jejich životů.
Nechybí ani přehled dostupných knih, filmů či internetových zdrojů,
které jsou zaměřeny na go. Část knihy je věnována tuzemským klubům
a jejich historii.
První dopis se objevil téhož dne, kdy se konal pohřeb mého
manžela. Zpáteční adresa mi prozradila, že byl odeslán z
Washingtonské státní věznice, a obsahoval jednu jedinou větu:
Budu čekat celou věčnost, když budu muset.
Pod ní byl podepsaný nějaký Dante. Muž, kterého jsem neznala. Z
pouhé zvědavosti jsem odepsala a zeptala se ho, na co přesně čeká.
Jeho odpověď?
Na tebe.
Domnívala jsem se, že ten záhadný cizinec píše nesprávné ženě, a už
jsem mu neodpověděla. Jenže on se ozval znovu a trval na svém. Měla
jsem za to, že jsme se nikdy nesetkali, ale on mi tvrdil, že se
mýlím.
A tak jsme si psali dál a posílali si dopisy, které se stávaly čím
dál důvěrnějšími. A taky záhadnějšími.
Můj život se mezitím hroutil a hrál si se mnou jako s hadrovou
panenkou. A jako by to nestačilo, obsah Danteho dopisů byl čím dál
podivnější.
Bůh ví, že už jsem nevěděla, kudy kam, když jsem se odhodlala k
tomu zoufalému činu. Než jsem pochopila, jaké události jsem tím
uvedla do pohybu, už bylo pozdě.
Dante stál na mém prahu.
A nic nebylo jako dřív.